Facebook, Instagram a YouTube jsou především barevné a interaktivní, čímž dokážou mozek zabavit na dlouhé hodiny. Vždyť u obrazovky s online světem dnes průměrně trávíme klidně až čtyři hodiny denně. Zajímavé je, že přitom neomezujeme čas strávený u televize, ale to už je zase jiná kapitola. Zkrátka, mozek si lehce zvyká na snadný přístup nového, zajímavého a vzrušujícího, roli hraje i fakt, že kromě čichu a chuti zapojuje online prostředí všechny naše smysly. Lákavé barvy, líbivá hudba, prstem klikáme o sto šest… A druhá věc je, že náš mozek přirozeně považuje informace spojené s druhými lidmi za obzvláště důležité.
Souvisí to s tím, že jednou z našich nejdůležitějších potřeb je být druhými přijati a oceněni. Například v dětství na tom doslova závisí náš život. Postupem času tuto potřebu naplňuje širší sociální okolí a nyní i sociální sítě. Právě na nich narážíme na nekonečné množství informací o druhých.
Instagram
Jde o pečlivě vybrané fotografie, se kterými se chtěl autor záměrně prezentovat. Instagramový profil pak vypadá jako umělecké dílo. Jenže v „divákovi“ to v tu chvíli vyvolává pocit, že by se dotyčnému na fotografii chtěl vyrovnat. Přicházejí prožitky méněcennosti, slabosti, pocity selhání. Uprostřed takových emocí je těžké podívat se na věc racionálně. Jakmile vstoupí do hry srovnávání se s druhými, už se vezeme. Toužíme mít stejně tvarované tělo jako dívka na fotce, podívat se do vzdálených krajů jako onen pán, umět přesně takhle vařit, fotit jako mistr. Možná se o to i pokusíme, ale vzápětí jsme zahlceni dalšími fotkami a úsilí brzy vzdáváme.
Buduje iluzi, že mít dokonalý život nestojí žádné úsilí. Jenže všechno, co má v životě hodnotu, je výsledkem tvrdé práce. Můžeme sice získat cokoli, co v nás na obrázkové sociální síti probouzí touhu, nebo dokonce závist, jenže u svého cíle musíme vydržet tak dlouho, dokud v něm nezažijeme první úspěchy malou aktivitou a už se nám hrnou srdíčka nebo lajky. Jenže to je opravdu jen náhražka za skutečnou aktivitu a za skutečné ocenění.
Po projíždění sociálních sítí se můžeme ve skutečnosti cítit hůř než předtím.
Důležité je věnovat pozornost „sociální potravě“, kterou dáváme a dostáváme mimo sociální sítě. Chválit blízké. Mluvit v reálu o svých úspěších.
Řekla bych, že online svět má všechny potřebné vlastnosti, aby vyvolal závislost doopravdy hlubokou. První z nich je intenzita. Mozek dostává tolik různých signálů ke zpracování, že na každém z nich stráví jen několik málo sekund a hned zase směřuje k novým. Další vlastností je interaktivita. Cokoli, co s námi komunikuje a reaguje na nás, je přirozeně lákavé. V prostředí sociálních sítí si mozek takové reakce ještě snadno spojuje s pocitem, že jsou důležité, protože znamenají společenský úspěch. Třetím aspektem je opakování. Mozek se může spolehnout, že online svět bude přinášet stále nové, ale vlastně v něčem důvěrně známé pocity. To nás táhne znovu a znovu na ty samé stránky a online platformy. A poslední vlastností je odměňování.
Máte na mysli „lajky“?
Nebo maličké obálky či zvonečky – mám na mysli všechny možné nekalé triky webových stránek, na kterých dostáváme notifikace, zprávy nebo jiná upozornění. Stačí málo, aby se v mozku probudilo napětí, jestli přijde nějaká „sociální odměna“, nebo ne. Vlastně se z nás stávají laboratorní myšky, které chtějí svou společenskou a intelektuální potravu, které neustále kontrolují, kolik lidí ocenilo náš příspěvek na síti.
Mozek je tu od toho, aby nasával a zpracovával informace. Všichni v sobě máme touhu po novém, to je naprosto v pořádku, bez toho bychom se v dětství nenaučili komunikovat a vůbec fungovat ve společnosti. Ale kvalitně všechny ty informace zpracovat – na to se nám už moc příležitostí nedostává.
Měli bychom samozřejmě dbát na výběr „potravy pro mozek“, neměli bychom baštit úplně všechno, co nám internet předhodí. A bez odpočinku a kvalitního spánku, během něhož pracuje naše podvědomí, to taky nejde. Každý už asi zažil, že si šel lehnout s těžkou hlavou plnou problémů a ráno se probudil – jako zázrakem – s řešením. Mozek potřebuje zažívat chvíle, kdy do něho nic nového „neteče“.
Čili býti čas od času offline.
To je pro každého naprosto nezbytné. Věnovat se pohybu, vaření, relaxaci nebo meditaci. Odpočinutý mozek vám takovou péči vrátí v podobě nových nápadů, osvěžujících myšlenek a hlubokých zážitků. Jedině tak můžeme s chytrými telefony zůstat i chytrými lidmi. A jak jsme o tom mluvily před chvílí – je zkrátka potřeba ukázat mozku, jak chutná reálný život. On se nám pak odmění reálnými dobrými pocity.
psychoterapeutka Alžběta Protivanská
COOLna 
Napsat komentář