Čím déle žiju v Indii, tím více mám možnost poznat, jak tady školy fungují. Je mi z toho trochu smutno. Rád se i státní školy musí platit, děti do školy nosí uniformy a ve třídách to vypadá spíše jako na vojně. Děti se před vyučováním a po něm seřadí před školou jak vojáci, okolo prochází učitel a kontroluje, jestli někdo nevyčuhuje. Když vyčuhuje, dostane pohlavek.
Když chodil do školy můj přítel, učitel je trestal tak, že je bil přes prsty hůlkou nebo jim mezi prsty dál pastelky a potom je silou zmáčkl.
Za dobu, co v Indii žiji, jsem pochopila, že tolik akcentované vzdělávání není cestou ven ze začarovaného kruhu jménem chudoba. Gramotnost nic neřeší. Příčinou chudoby není negramotnost, ale systém, kterým je společnost ovládána a určuje každému, kde je jeho místo.
Čím více si uvědomuji nesprávnost výchovy a systému školství, tím více toužím poskytnout dětem nějakou jinou zkušenost. Mou cestou je ukázat jim skrze kreativní výuku, že dokáží vytvářet krásné věci, že se mohou učit lehce, bez jakéhokoliv nátlaku. Dát jim pocit svobody místo příkazu, nechat je, aby se samy rozhodly, co se chtějí učit.
Kateřina Hapalová
COOLna 
Napsat komentář