Hraboši prérijní jsou velmi jedineční a v jedné věci před ostatními maximálně vynikají. Patří totiž k jednomu z nejvěrnějších druhů.
Hraboši prérijní jsou tak monogamní, že se spárují ihned po páření. Vědcům to samozřejmě nedalo, a proto se rozhodli, že mozky těchto hrabošů prozkoumají. Zajímavým objevem bylo, že v oblasti \“nucleus accumbens\“ (která je v mozku zároveň centrem odměn) objevili skutečně husté oxytocinové receptory.
Jak už určitě víte, i láska je (z velké části) jen chemickým procesem, v rámci kterého jsou přesně tyto receptory zaplavované nejen oxytocinem, ale i dopaminem. V důsledku toho máme ve stádiu čerstvé zamilovanosti pocit euforie a přesvědčení, že toto je ten pravý/ ta pravá.
Vědci se však většinou řídí rozumem a ne city, proto nevěřili tomu, že tento chemický proces se nedá \“oklamat\“. Hrabošům proto podávali speciální \“drogy\“, které odstavily jejich oxytocinové receptory. Výsledek? Vskutku fascinující. Hraboši rázem ztratili zájem o vytváření párových vazeb a rovněž se ztratil i jejich cit pro monogamii.
Psycholožka Abby Marsh tvrdí, že struktura mozku nás, lidí, je velmi podobná a funguje na podobném principu: \“Jak v nás někdo vzbudí romantické pocity, stane se i příčinou zvýšené tvorby oxytocinu a dopaminu v našem těle. Kdyby se tak nestalo, jednoduše se nezamilujeme.
Právě toto zajímavé zjištění vypadá jako důkaz toho, že lásku jako cit je skutečně možné zpochybnit. Pravděpodobně totiž může jít jen o velmi silnou chemickou reakci, vůči které se nedokážeme bránit. Zkuste si na to při dalším zklamání láskou vzpomenout, možná vám to alespoň trochu pomůže.
COOLna 
Napsat komentář