Dvé očí jako misky vah, na jedné smích, na druhé žal, ty sám jsi jako na vahách, zda smíš jít blíž, zda smíš jít dál. Když usne v lůžku setmělém, sklopená víčka letí k tmám jak plachty vzpjaté nad čelem, ty nevíš proč a nevíš kam. A unikajíc bez kotev, čelo se vznáší nad slovy Continue reading

V tvých polibcích je příchuť vín, čím je jich více, tím jsou sladší, ale to vše mi nepostačí, chci s tebou jít, jak chodí stín. Jsi zlá jak proutí ostružin a myslím na tě jenom v pláči. V tvých polibcích je příchuť vín, čím je jich více, tím jsou sladší. Vezmi mou hlavu ve svůj Continue reading

Kapičky zmrzlé u nosu a pára z polibků dýchá, sníh jako květy lotosů napadal kolem nich zticha. Že zmlkl pták a zmrzl snad? V píšťalách rampouchů zpívá. Toho, kdo umí milovat, i pohled rozehřívá. Déšť, ledy, bouře, mráz a snih, a křehké zdraví v sázce. Co je to pro dvé zamilovaných, co je to proti Continue reading

Jen jednou jsem spatřil slunce tak krvavé. A pak již nikdy. Zlověstně padalo k obzoru a zdálo se, že někdo rozkopl dveře pekla. Ptal jsem se na hvězdárně a vím už proč. Peklo známe, je všude a chodí po dvou. Ale ráj? Možná že ráj není nic jiného než úsměv, na který jsme dlouho čekali, Continue reading

Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí. Poštovní holub křídly o vzduch bije, vrácené se domů, s nadějí i bez naděje věčně se vracíme domů. Šetří si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná. Jaroslav Seifert – Nejkrásnější bývá Continue reading

Pojď sem ty, která někde sníš, která sníš o věrném milování… Pojď sem ty, která umučíš jediným slůvkem sbohemdání… Čistý květ, pramen kde piješ svěží, s korunkou v rose naivní? kde jen tě najít? kde zahrada leží, a kde tvá kouzelná vůně v ní? Antonín Sova – Vrchol lásky Continue reading