Jen, když hloupě doufáš, že se v ní naučíš plavat a že tě opět nepotopí.
Protože jsme do ní schopni vlézt i dvacetkrát, a to jen proto, že jsme posedlí její zdánlivou změnou, jejím dokonalým klidným proudem.
Potom se přece jen chytáme za hlavu, protože se potom změní na vodopád a šlehne s námi tak silně, až máme chuť křičet a nadávat si za naši absurdní a nelogickou naivitu.
Jenže po nějakém čase se znova všechno uklidní. A my? Jsme ochotní to podstoupit po dvacáté první.
\“Ach, aha! Jaká zajímavá řeka…\“
COOLna 
Napsat komentář