\“Co tě nezabije, to tě posílí,\“ aspoň tak to tvrdí stará lidová moudrost, a podle všeho je to opravdu tak. Lidé, kteří přežili hotové peklo, si většinou dovedou vážit chvil pokoje a radosti, protože vědí, že ne pro každého jsou takové okamžiky samozřejmostí.
Studie se podívala na dospělost lidí, kteří mají za sebou nelehké dětství. Studie však v žádném případě nejlehčuje negativní účinek traumatického dětství na formující se osobnost člověka.
Lidé, kteří mají za sebou problematické dětství, umí v dospělosti lépe emocionálněji odpovídat na emocionální potřeby ostatních.
Ukázala také, že trauma prožité v dětství sice zvyšuje riziko vzniku deprese a strachu z hrozby, ale zároveň u jedince stimuluje soucit a empatii.
Studie se účastnili dobrovolníci, kteří zažili v dětství nějaké trauma. Tou mohla být smrt blízké osoby, rozvod rodičů, sexuální nebo fyzické násilí či jiná negativní zkušenost.
v skupině, která v dětství či v dospívání zažila nějaké trauma, byla zaznamenána mnohem vyšší empatická odezva na různé situace. Šlo především o tzv. afektivní empatii, tedy schopnost reagovat na duševní stav jiné osoby vhodnými emocemi. Výsledky studie se nevztahovaly na kognitivní empatii, tedy schopnost porozumět myšlenkám a pocitům ostatních. Výsledky však každopádně svědčí o tom, že lidé, kteří zažili traumatickou událost, nejsou lhostejní vůči tomu, co prožívají druzí. Možná právě proto, že sami na vlastní kůži zjistili, jak silná může být emocionální bolest.




Napsat komentář