Jako by to bylo tisíc letmilion světelných roků v dálcejak moc byl tehdy jiný světkdyž jsem plul s Tebou na jedné bárce Měl jsem Tě moc rád a Ty mě víc než rádasmáli jsme se i mračili ve stejnou chvíliTy mě a já Tobě hlídali jsme zádadobře si rozuměli a hodně se sžili Každý den Continue reading

Sen pod jabloní, za soumraku je člověk vždycky trochu sám, když cítí, jak se k zemi kloní minulost větví do všech stran. Den pod jabloní. Na konci času je svět vždycky trochu sám, když cítí, jak se k zemi skláním a hledám klíče od svých bran. Jsem pod jabloní. Na konci bdění se člověk cítí Continue reading

Jsi nesplněný sen chvilička času jen řeka marných nadějí nepláči ani se nesměji trpělivě čekám a nevím kdy a kde mi rybička zabere splní bláhová tajná přání ví, neví, má, nemá zdání trpělivosti moje radosti štěstí v neštěstí trest boží nebo dar všechno mi dal všechno mi vzal komu než tobě, řeko má kouzelná bych Continue reading

Poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné. Třesu se, Bože můj, neboť tuším, že brzy umřu a pevný měl bych být. Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list, neboť on není bez důvěry k zemi. Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka, neboť Continue reading

Jazyk se natahuje, kam nedosáhne, čtenář mlčky po hladině dojde, hodiny natažené tak, aby šly věčně, zachytí tikot z vedlejšího pokoje. Známe se všichni – obvykle někdo mluví, jiný naslouchá; když se první potřebuje napít, skočí druhý do nekryté propasti zachytit vizi za třepité lemování. Je potřeba to sdělit – optimisté by v tichu zkameněli. Continue reading