Pokud byste se zpětně podívali na svůj předchozí život, zjistili byste, že každý člověk, s nímž jste se kdy setkal, vás nějakým způsobem ovlivnil a něco ve vás zanechal. Zkrátka přispěl k tomu, že jste dnes takový, jaký jste. Žádní jiní lidé pro vás neměli takový význam jako ti, které jste v životě potkali. Jenom tito lidé pro vás byli důležití, nikdo jiný.
Namísto abychom poznávali sami sebe, často obviňujeme jiné lidi. Tento jev se nazývá projekce neboli promítání. Jeho podstata spočívá v tom, že člověk promítá své vlastní problémy na ostatní. Přenáší je na někoho, kdo za nic nemůže, a to jen proto, aby se vyhnul nutnosti dívat se sám na sebe.
Nejsem rozrušený z důvodu, že kterého si myslím, že jsem. Někdy není jednoduché takové věci vidět. Většina lidí totiž žije v přesvědčení, že příčinou jejich současného stavu jsou ostatní lidi. Neradi vidíme sami sebe jako spolutvůrce probíhajících událostí. Nechceme být zodpovědní za svůj stav rozrušení či podráždění a vůbec za to, že se máme špatně. Nechceme vědět, že příčina našeho rozladění leží v nás samých. Je mnohem jednodušší setrvávat v přesvědčení, že kdyby ostatní lidé byli jiní, všechno by bylo jiné, lepší.
Já sám jsem zodpovědný za to, jak se rozhodnu vysvětlovat věci, které vidím. Ano, mám zodpovědnost za to, jak se rozhodnu interpretovat vše, co vidím. Skutečnost a mé vlastní chápání skutečnosti nejsou dvě stejné věci. Vždy existuje více možností, jak nahlížet na věci a jak je interpretovat. Vždy máte na výběr různé možnosti a při každém výběru, pro nějž se rozhodnete, se ukáže, jak si ceníte sama sebe (jak se oznámkujete). Každá volba, pro niž se rozhodnete, poukazuje na vaše hodnocení sebe sama.
Jediná pravdivá myšlenka, kterou můžeme říct o minulosti, je, že tato minulost už neexistuje.
Nikdy není pozdě na to, abychom se o něco pokusili znovu. Jsme na tomto světě proto, abychom se učili.
Jediné, co mohu změnit, jsou mé vlastní myšlenky. Všechny změny se odehrávají na úrovni myšlení. Všechny volby, které učiním, se odehrávají na úrovni myšlení.
Co očekávám v jiném člověku, to v něm budu hledat a to také najdu. Vidím jen to, co chci vidět. Moje myšlenky o jiném člověku jsou tvořivé. Co si myslím o jiném člověku, to na tendenci se realizovat a to se také snadno stane skutečností. Když něco očekávám v jiném člověku, pak to také uvidím – v různé podobě…
Něco si o někom myslím – a to se potvrdí – a já jsem přesvědčený, že jsem se nemýlil. Nikdy tedy nemusím být na pochybách.
Rozšiřuje pověsti o dobrých věcech, tvořte dobrou reputaci. Nechť se kolem vás šíří jen vše dobré. Dělejte to tak, abyste se u toho také dobře cítili. Ano, přesně to mám na mysli. Dělejte to proto, abyste pomohli sami sobě.
Pokud se nějaká skupina zbaví nepříjemného pomlouvaání a pletichaření mezi svými členy, je potom jistější, bezstarostnější a šťastnější. Čím je skupina bezstarostnější, tím lépe je schopna řešit úkoly a pracovat a tím také má větší smysl. Každý touží po pocitu, že vše má nějaký význam.
Moje mínění o jiné osobě spíš vypovídá o tom, jaký jsem já než jaká je ta druhá osoba. Co si myslím o jiném člověku, to se vztahuje spíš ke mně než k dotyčnému člověku.
Moje názory na tebe svědčí něco o mně. Moje názory na tebe nesvědčí nic o tobě. Všechny moje názory se tvoří v mém myšlení.
Každá myšlenka, která mě napadne, buď přikrášlí pravdu, anebo posílí lež. Každá myšlenka, která mě napadne, buď zvětší pravdu, anebo zvětší lež.
Nemůžeme změnit jiné lidi. Jedinou osobou, kterou můžete změnit, jste vy sám.
Člověk, který se cítí dobře, nikdy nemá potřebu zesměšňovat, obviňovat ani utiskovat nikoho jiného.
Může se vám stát, že i vy budete rozrušený, podrážděný, rozzloben, vyčerpaný a unavený třeba kvůli kolegovi(paciebtovi, zákazníkovi, žákovi,partnerovi). Zkuste pomalu a opatrně v duchu pronést následující větu, která vyžaduje z vaší strany obrovské odhodlání: Všechno, co se právě nyní odehrává, se děje kvůli tomu, abych se něčemu naučil.
Když někoho ponižuji nebo odsuzuji, a není důležité, zda jde o dítě nebo dospělého člověka, nejvíc tím ubližuji sám sobě. Odsuzováním ostatních oslabuji sám sebe. Ztrácím chuť do života a dobrou náladu, prostě se cítím mizerně. V neposlední řadě se i zhoršuje odolnost, což dokazuje změna hladiny bílých krvinek. Smíšlím-li o ostatních ponižujícím způsobem a přistupuji k nim s předsudky, určitým způsobem mě to svazuje. Už nedokážu být k těmto osobám otevřený…Zjišťuji, že je pro mě obtížné se k nim chovat vřele a dívat se jim otevřeně do očí. To nejlepší ve mně (mé lepší Já) už nevyzařuje vstřícnost. Začnu se mu nebo jí vyhýbat a někde v hloubi duše cítím, že jsem se oddělil od mého lepšího Já. S tímto člověkem už nikdy nebudeme naladěni na stejnou vlnovou délku.
Člověk, opovrhující a přezírající jiné osoby není nikdy šťastný.
Vždy budu ít strach z osoby, na niž jsem zaútočil. Čeho chci dosáhnout, když někoho napadám? Určitým druhem útoku je například pronášeí uštěpačných, ponižujících poznámek. Shazování někoho je útok, také zesměšňování či ironizováníněkoho je útok. Budeme-li někoho obviňovat a odsuzovat, dopouštíme se určité formy napadení a tak dále..
Za každou mou negativní myšlenkou o nějakém člověku se skrývá strach (v nějaké podobě), který je ukrytý v mém nitru.
To, co odmítám a potlačuji sám v sobě, to také napadám, ponižuji a vysmívám u lidí mimo sebe.
Každý takový útok, ať už ve formě myšlenky, slova nebo činu, je určitou formou obrany a jejím cílem je vyhnout se pozorování sebe sama. Je jisté, že pokud dokážu snadno přijmout sama sebe, dokážu snadněji přijmout i ostatní.
Co si myslím o jiném člověku, se snadno promění v realitu. Na stejném princiu funguje i to, že všechno, co si myslím sám o sobě, se snadno stane skutečností.
Až příště potkáte nějakého člověka, doopravdy rozzlobeného, podrážděného a nepříjemného, tiše se zeptejte sama sebe: Kvůli čemu se ten člověk tolik bojí? V pozadí každé zloby je strach – v jakékoliv podobě.
Člověk, který se bojí, vlastně volá o pomoc. Veškerá zloba není nic jiného než zoufalé volání o pomoc. Zlostný křik a hněv jsou příklady neschopnosti. Člověk začne křičet, pokud nerozumí svému vlastnímu hněvu. Také násilí je příklad neschopnosti. Někoho napadáme, jen pokud nerozumíme svému vlastnímu hněvu.
Když na někoho křičím a odmítám mu naslouchat, dělám to proto, abych umlčel něco v sobě samém, co právě nyní nechci vidět.
Člověk si přeje být milován. Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se u ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán. Člověk touží zanechat v lidech nějaký pocit, duše se bojí prázdnoty, chce kontakt za každou cenu.
Nic není dobré nebo špatné samo o sobě. Dobrými nebo špatnými dělá věci naše myšlení. (Shakespeare)
Až budete příště popuzení kvůli partnerovi, spolupracovníkovi nebo klentovi, začnete se třást vzteky a na jazyk se vám připlétají samé hloupé věci, nevykřikujte. Stáhněte se a nevystavujte druhou osobu svému vzteku. Radši ustupte stranou a ptejte se sama sebe:\“Proč vlastně takto reaguji? Vypovídá to něco o mně? Co s tím mohu udělat? Co se to ve mně probudilo?\“
Budeme-li v jednotě se svým srdcem, dosáhneme míru.
Myšlenky naplněné beznadějí mi ukazují svět bez naděje, ale pokud mám myšlenky naplněné nadějí, pak také vidím svět plný naděje. Myšlenky plné strachu mi předkládají nepřátelský svět plný nebezpečí, překážek a hrozeb. S myšlenkami naplněnými láskou však spatřím jiný svět. Láskyplné myšlenky mi pomáhají, abych viděl svět přívětivý a plný lásky, ale také svět, v němž lidé prosí o lásku, a tedy volají o pomoc. Láskyplné myšlenky mi pomáhají vidět pravdu. Ustrašené myšlenky tvoří svět plný představ a iluzí.
Když cítím strach, mám tendenci převracet realitu – a nevidím pravdu.
Moje vnímání reality není stejné jako skutečnost. Moje vystrašené myšlenky mi předkládají obraz hrozivého světa. Moje láskyplné myšlenky mi předkládají obraz milujícího světa.
Nezáleží na tom, co uvidíte svýma očima. Oční čočky pouze vpouštějí světlo zvenčí. Moje myšlenky a pocity určují, co uvidím.
Každá myšlenka, která mi probleskne hlavou, ovlivní mou náladu i mé zdraví. Negativní myšlenky mne oslabují jak fyzicky, tak psychicky. Radostné a vděkem naplněné myšlenky mne posilují fyzicky i psychicky.
Začnu-li vědomě poznávat vlastní myšlenky a všímat si toho, co říkám, spousta věcí se změní.
Optimismus znamená, že na každý problém nahlížíme jako na příležitost. Až se budete zase někdy potýkat s nějakým problémem, vyzkoušejte tuto myšlenku: Vždy existuje i jiný způsob nazírání na věc Vždy existuje jiná možnostm jak se dívat na každý \“neúspěch\“. Každý problém má totiž i svou druhou stránku – přináší příležitost!
Jsem zodpovědný za svůj vlastní život.
\“Ta doba byla ztracená. Promarněné roky.\“ Namísto tohoto uvažování zkuste přemýšlet tímto způsobem: \“Tyto roky byly životní přípravou. Zlatý úsvit toho, kde jsem nyní.\“ Pohlížejte na nepřátele a neštěstí ve svémživotě jinak – jako přes filtr. A pročítejte si tuto povzbuzující větu: Dnes toho vím víc, než jsem věděl včera.
Když je to správné – tak je to snadné.
Když je to snadné – tak je to správné.
Zjistilo se, že slova a řeč obecně znamenají méně než sedm procent, zatímco mezi zbývajcch 93 % se řadí všechno ostatní – mimika tváře, řečtěla, výraz očí, způsob naslouchání a způsob uvažování o ostatních lidech.
Když tě prosím, abys mi naslouchal, a ty mi začneš dávat dobré rady, vůbec neděláš, oč tě žádám. Když tě prosím, abys mi naslouchal, a ty mi začneš vysvětlovat, proč se nemám cítit tak, jak se cítím, tak ve mně dusíš city. Když tě prosím, abys mi naslouchal, a ty si myslíš, že pro mě musíš něco udělat, abys vyřešil méproblémy, tak mě vlastě podvádíš, byť to zní podivně. Možná je to vysvětlení, proč některým lidem pomáhá modlitba. Protože Bůh je němý a neudílí nám dobré rady ani se nesnaží uvést věci do pořádku. Raději naslouchá a nechává nás, abychom se starali sami. Takže buď tak hodný a jen mě poslouchej, a pokud mi chceš něco říct, prosím chviličku vyčkej, až přijdeš na řadu. A já ti slibuji, že tě také vyslechnu.
Všechny události se odehrávají jen kvůli tomu, abych se něčemu přiučil.
Nikdo není víc než ostatní, nikdo není méně než ostatní.
Neexistuje žádný člověk, od něhož bych se neměl čemu učit. Každé nové setkání s jiným člověkem přináší možosti růstu. Jsou to příležitosti k tomu, aabychom se naučili něco víc o sobě.
\“Osobnost se vyvíjí pouzeskrze kontakty s jinými osobnostmi. Toto vzájemné povzbuzení a osvícení myšlenek, vůle a vůle, to je ten jediný, věčný, zřejmý zázrak v našem životě. (Gustav Geijer)
Každý čin, každé slovo a každé gesto, které mám, je buď vyjádření mé vůle k většímu sjednocení, přijímání a tolerance, jinými slovy více lásky v našem světě nebo výraz mého strachu, tedy žadonění o lásku a volání o pomoc. Miluj mě! Mezité neexistuje žádný mezistupeň. Neustále kolísáme mezi těmito dvěma postoji, někdy prosíme o lásku a jindy lásku dáváme. Sžijte se s touto myšlenkou a prověřte ji, bude to zábavné.
Jiní lidé jsou buď dárci lásky, anebo bázliví lidé, kteří o lásku prosí.
V každém okamžiku dělají všichni lidé to nejlepší, co mohou, podle svých nejlepších schopností – právě tehdy. Není nutné znát to nejlepší, ale dělat to nejlepší podle svých nejlepších schopností – právě tehdy.
Každé malé dítě dělá vždy v každém okamžiku to nejlepší, co umí, podle svých nejlepších schopností – právě nyní, v daném okamžiku. Všechno ostatní je jen vyjádření mého vlastního chybného nazírání na svět.
COOLna 
Napsat komentář