Jestliže se změním v dospělého zralého člověka, který toho druhého nepotřebuje jenom proto, aby vůbec přežil, potkám nepochybně stejnou osobnost, s níž se rozdělím o to, co mám a ona se mnou zas o to, co má sama. To je také skutečný smysl partnerského vztahu: žádná spása, ale setkání. Vlastně několik setkání:
Moje s tebou.
Tvoje se mnou.
Moje se mnou.
Tvoje s tebou.
Nás se světem.
Smysl vztahu je ve vzájemné úctě a respektu. To hlavní je: milovat s očima otevřenýma. Jestliže se tohle podaří, nebude už tak těžké najít společného jmenovatele, protože jsme dosáhli významné dohody: beru tě takového, jaký jsi a ty tak bereš mě.
Toto vzájemné přijetí zbavuje oba pout, poskytuje pocit svobody a nechává volný průchod citům.
Každý člověk je celým světem a milovat ho znamená ho přijmout spolu s jeho žebříčkem hodnot, povahovými rysy, zvyky, zvláštnostmi…a nepokoušet se je měnit. A to je práce. Velmi těžká… Práce, v níž nejspíš nebudeme mít žádného pomocníka, protože přijetí toho druhého začíná přijetím sebe sama.
COOLna 
Napsat komentář