COOLna

Argument „ono mi to něco dá“ (nebo „občas mě to baví“) se rád překlápí v alibismus. Je jen lépe znějící omluvou za to, že jsem neměl dost odvahy, byl jsem líný nebo nebyl vytrvalý. Nebudu obtížně analyzovat, co se pro mě hodí a která volba je lepší. Nebudu se vzdělávat, nebudu nic zkoušet a obtížně měnit. Zůstanu v této pro mě nevhodné situaci a budu si říkat: vždyť ono mi to i tak něco dá.
Dokonce se můžeme cítit pyšní, že neutíkáme a že „dokážeme vydržet“. A svou lenost nazveme odvahou nebo duchovní moudrostí, v jakési parodii na spiritualitu: Díky nesprávně pochopenému principu, že život vždy přinese nějaké obtíže. Proto vlastně mohu ty své neřešit – protože tak i tak stejně přijdou další. Ale spiritualita je přesný opak: Je to péče, nikoli lhostejnost. Je to zájem a otevřenost, nikoli strach a rigidita.

A naopak: měli bychom být schopni rozpoznat, kdy naše „snaha po rychlé změně“ je útěk z obtížné situace, ve které bychom měli zůstat, protože vytrvat v ní je z nějakého důvodu podstatné.

V našich rozhodováních bychom se měli řídit úplně jinými měřítky. Například:

• Jak moc mi to dá? – Měli bychom se umět ptát nikoli jen na to, zda nechceme příliš moc, ale také zda nechceme příliš málo.
• Budu moci v dané alternativě realizovat svou osobnost, své já, svou individualitu, své hodnoty? Můžu využívat ty části své duše, které využívat potřebuji, abych byl spokojený a prospěšný?
• V jaké z nabízených možností mohu nejlépe dávat? – V jakémkoli smyslu toho slova: v práci, ve vztazích, v pomoci druhým. Tak, aby mi toto dávání nejlépe šlo, abych byl pro něj motivován, aby bylo v souladu s mými preferencemi, abych v něm viděl smysl a svůj nejlepší individuální přínos.
• V jaké volbě budu zažívat větší radost?
• Jak mohu jednotlivé volby prozkoumat a zjistit, jak se v nich budu cítit?

Jezuita Josef Maureder tato kritéria shrnuje jednoduchou, ale zásadní poučkou: „Vol si v životě takové cesty, na kterých dokážeš být více milujícím člověkem.“ Jistě nemá na mysli (pouze) erotickou nebo rodičovskou lásku. Hovoří o lásce v její hlubší podobě. Milovat znamená mít rád život; místo, na kterém se nacházím; své aktivity, role, činnosti, lidi okolo… i své neúspěchy s nimi spojené.
Milovat na této úrovni neznamená „mít vždy dobrý pocit“. Je to mnohem více. Všimněte si, milí čtenáři, že nás nenabádá vtěsnat se do nějaké situace (nebo okolím připravené role) a pak až v ní hledat štěstí. Radí nám přesný opak: vybírej si takové cesty, na kterých poznáváš, že dokážeš milovat více, nikoli méně.

Nejprve musím nějakou cestou jít, než se pro ni mohu zodpovědně rozhodnout. Mé rozhodování nikdy nemůže stát na jejím samotném začátku.