Aby loď aktivně plula, potřebuje nějaký pohon. Existují dva základní druhy pohonu lodi – plachty a motor. Plachetnice může plout na obojí. S obojím se ovšem kapitán musí naučit zacházet. Člověk zná rovněž dva druhy pohonu – motivaci vnější a motivaci vnitřní. Vnější motivace přichází od našeho okolí. Tedy od rodiny, přátel, partnerů. Je jako vítr, který duje do plachet. Nevýhodou vnější motivace je, že tento vítr nejsme schopni ovlivnit. Nezáleží na nás ani jeho intenzita. Nemůžeme se spolehnout ani na směr, odkud ten vítr prijde. Může nám dout do žád, stejně jako nás plískat do tváře. Vnější motivace totiž může být pozitivní (povzbuzení) i negativní (odrazování). Ano, když protivítr správně pochopíme, můžeme se nechat pohánět dokonce okolím, které nám nevěří, pochybuje o nás a tvrdí, že nedokážeme to, o čem sníme. Na mořích jsou dokonce kapitáni, kteří raději plují mě proti mně větru – je to adrenalin natočit plachtu tak, abychom byli vytlačováni šikmo vpřed. I v životě to tak chodí. Čím silnější je nedůvěra, tim rychleji můžeme plout. Ale spoléhat se pouze na vnější motivaci je ošidné. Hrozí bezvětří – že svému okolí budeme lhostejní. O to více oceníme druhý z pohonů – vnitřní motivaci. Je jako lodní motor. Vychází z nás. Je nezávislý na cizím větru. Všechny lodě plují na motor rychleji. A jestliže si v sobě dokážeme pěstovat pohonné látky, budeme k nezastavení. Dokážeme doplout kamkoli. Protože se nebudeme potřebovat spolehnout na druhé. Dostatečnou motivací budeme sami pro sebe.
Vlastně ani my sami nevíme, čeho jsme schopni dosáhnout. Ačkoli známe své nynější limity, ty svou odvahou a pílí můžeme posunout. Můžeme, nemusíme. Je to naše volba. Úspěch je především volba. V Bibli se říká, že Bůh nikomu nenakládá těžší břemeno, než je v dané chvíli schopen unést. I proto život připomíná moře a člověk loď.
Ať se v našem životě děje cokoli, nakonec to jsou jen naše myšlenky, co nám pomáhá nebo nás zraňuje. Psychické úzkosti, kterými tu a tam procházíme, nejsou ve skutečnosti zaviněny cizími slovy nebo činy, ani tím, co jsme my sami udělali nebo neudělali, nýbrž pouze naším myšlením, kterému zatéká do podpalubí negativita. V každé chvíli existuje jeden konstruktivní způsob, jak naložit s negativy: Nevpouštět si je do hlavy. Pak se nepotopíme.
Záleží na nás, jak mořské (životní) vlny pochopíme. Někdo to vnímá tak, že ho vlny odnášejí od břehu, druhý totéž vidí tak, že ho vlny odnášejí k vysněnému druhému břehu.
FC
ročník V
vydání 5/ 2015
COOLna 
Napsat komentář