Někdy se zdá, že těch přátel a laskavých lidí je v cizí zemi nějak víc. Ale to není odlišným prostředím. Je to námi. To my náhle vnímáme a oceňujeme každý projev pomoci. Každou svačinu, kterou nám někdo neočekávaně nabídne ze svého. Všechny milé malé projevy jsou nejzřetelnější na neznámých místech, kdy jim věnujeme více pozornosti a mají pro nás větší hodnotu.
Samota je lakmusovým papírkem charakteru, protože právě tehdy, když se nikdo nedívá, to jsme skutečně my. Ryzí my.
Singlové cestování nás překvapuje zjištěním, bez čeho se vlastně v běžném životě obejdeme – jak málo nám ve skutečnosti stačí k přežití, štěstí i vychutnání si jediného dne. Tehdy naplno vnímáme, ba konečně i následujeme své instinkty a intuici. Poznáváme, jak moc se na ně můžeme spolehnout.
Hlavně nás však udiví, jak moc nás tohle baví. Až usedneme do zpátečního letadla, ucítíme, že nám něco začíná chybět. Co přesně? Hledat své meze. Protože nás těší být pyšni sami na sebe, kdykoli své limity znovu posuneme.
FC
ročník V
vydání 5/ 2015
COOLna 
Napsat komentář