Co máme, máme; kdož to jasně cítí,
že přijde den, kdy nebudem to míti?
Tak mnoho cest je, tolik volá hlasů.
Pro matku nemá dítě dosti času.
Co činí matka je tak samozřejmé.
Povinnost k díku z nás tak ráda sejme.
Vždy říkáme si: Vzpomeneme…jednou.
A potom v chvíli mrazivou a bědnou
zavřou se oči, pro nás tolik bdělé.
Dluh chce se platit. Není věřitele.
COOLna 
Napsat komentář