V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.
Oddav se smíchu, byl jsem tesklivým.
Rád nemám hluk a nezvykl jsem tichu,
pravdy jsem sok a lež je sokem mým.
Jsem mlád – přec však něčeho se bojím,
co v dlouhých nocích se mi zjevuje.
Tak uprostřed své generace stojím:
duch, který neguje!
Oddav se smíchu, byl jsem tesklivým.
Rád nemám hluk a nezvykl jsem tichu,
pravdy jsem sok a lež je sokem mým.
Jsem mlád – přec však něčeho se bojím,
co v dlouhých nocích se mi zjevuje.
Tak uprostřed své generace stojím:
duch, který neguje!
Mně schází prudká vášeň heretika,
jenž rozpálen je svojí negací,
klid papeže, jenž anatéma říká,
chlad stoika, který se odvrací.
Jsem nedůvěřiv k svojí nedůvěře,
má skepse samu sebe užírá.
Propast zřím dole, kombinuje, měře,
duch, který popírá!
jenž rozpálen je svojí negací,
klid papeže, jenž anatéma říká,
chlad stoika, který se odvrací.
Jsem nedůvěřiv k svojí nedůvěře,
má skepse samu sebe užírá.
Propast zřím dole, kombinuje, měře,
duch, který popírá!
Mé \“ano\“ v \“ne\“ se akcentem svým mění,
mé \“ne\“ zas v \“ano\“ tónem vyznívá.
Jdu s posměchem, však nejdu bez nadšení,
jdu s nadšením – však to se vysmívá!
Sám nevěda, jsem zlý a dobrý časem,
a v něze záští u mne prosvítá.
Jsem dumavý – však mluvím lehkým hlasem:
duch, který zamítá.
mé \“ne\“ zas v \“ano\“ tónem vyznívá.
Jdu s posměchem, však nejdu bez nadšení,
jdu s nadšením – však to se vysmívá!
Sám nevěda, jsem zlý a dobrý časem,
a v něze záští u mne prosvítá.
Jsem dumavý – však mluvím lehkým hlasem:
duch, který zamítá.
COOLna 
Napsat komentář