Legolasova píseň o moři

Nad mořem, slyšíš, nad mořem křičí rackové bílí,

vane vítr a ve větru pění se příboj bílý.

Na západ, pohleď, na západ kulaté slunce se skrývá,

korábe šedý, uslyšíš hlas, jenž odtamtud zpívá,

hlas mého lidu, hlasy těch, kteří nás opustili?

Odejdu, toužím odejít z těch hájů, kde jsme žili;

vždyť tady končí naše dny a naše léta vadnou,

sám pod plachtami popluji přes pláň širou a chladnou,

poplují na Poslední břeh, tam, kam se vlny valí.

Ke Ztracenému ostrovu zvou sladké hlasy z dáli.

Tu zemi člověk nespatří, tam listí je vždy svěží,

Eressëa, kde elfů vlast na věky věků leží.

Návrat krále