COOLna

Někteří lidé jsou ale bohužel tak posedlí rychlým ziskem a šťastnými konci, že zapomínají na podstatu cesty. Chvátají honem zdolat horu, ale nedochází jim, že na žádný vrchol nevede cesta po rovině. Čím přímější cestu vzhůru zvolíme, tím je náročnější i riskantnější.
..moudrého partnera charakterizuje trpělivost, když ještě nemá nic, a pokora, když už má všechno. Šťastným ho nedělá dosažený cíl, ale už cesta. Ví, že štěstí není něco, co přichází v budoucnu. Štěstí je okamžitý prožitek. Teď hned můžeme být vděčni už za to, že nám někdo věnuje svůj čas, chce s námi budovat, pomáhat nám s překonáváním překážek. Úspěšného běžce nedělá cílová páska, ale pokroky během závodu. Každý posun mu dává důvod cítit se silnější a šťastný.
Vztah je jako procházka krajem. Za každým horizontem je kam pokračovat. Země je kulatá právě proto, aby člověk nikdy nedošel na konec. Ani vztah nemusí mít šťastný konec, protože ty nejkrásnější vztahy nemají žádný konec.
Už vykročení na cestu takového vztahu je odměnou a člověka naplňuje. Šťastným nemusí být AŽ, ale každý den. Pokud druhý v nás nevidí splněnou touhu právě teď, pak ji v nás patrně neuvidí nikdy. Nejsme-li jeho cesta, nebudeme ani jeho cíl.

Vztah není možný bez důvěry a důvěra není možná bez otevřené komunikace.

Kdo ubližuje, nemiluje. Kde jsou pochyby, není důvěra. A vztah bez důvěry je jako mobilní telefon mimo signál. K čemu je dobrý? Leda na hry. Dejme si pozor, ať se nestaneme loutkou v něčí hře. Najednou pocítíme, že nás má někdo omotané svými nitkami a že už neděláme to, co chceme, ale co druhý potřebuje.

Ano, fyzický vztah se měří na kilometry. Citový ne. Dva lidé mohou být na opačných pólech zeměkoule, a přitom si neustále blízcí a mít čas na sebe. A naopak dva lidé mohou trávit každý večer přímo vedle sebe, a přitom být od sebe na míle daleko.

Skutečná láska nemá nic společného s vzdáleností. Vzdálenost může zabránit fyzickému objetí, ale nikdy nemůže zabránit myšlence, citu, důkazům, co pro druhého opravdu znamenáme.

Ne jeho slova, ale činy jasně vyjadřují, na jakém místě v jeho žebříčku hodnot jsme.

Druhého nehledáme proto, abychom ze své cesty sešli a na své sny rezignovali. Druhého potřebujeme právě proto, abychom dostáli svému naplnění a měli parťáka, kterého můžeme stejně tak podpořit v jeho cestě. Protože obojí – jak naše pokračování v cestě, tak stále větší naplnění našeho partnera – nám dává energii a štěstí.

Ve vztahu totiž není podstatné, kolik dáte, protože je to stejně daňový podvod – ve správném vztahu když dáte, dvojnásob dostanete. Obdržíte totiž radost druhého a nádavkem svou vnitřní spokojenost. Ve vztahu má každé dávání přidanou hodnotu. A daň z ní se neplatí. Pouze se užívá.