Nedělej, že nic nevíš, dubne, sundejme si masky,
v srdci mi nebuď chlapce, přej mi vrásky,
a já tu dívku vrátím, vrátím ji jaru a řekám,
ó ne, nech mi ji zatím, zrovna ji čekám
v srdci mi nebuď chlapce, přej mi vrásky,
a já tu dívku vrátím, vrátím ji jaru a řekám,
ó ne, nech mi ji zatím, zrovna ji čekám
Ó ne, neber mě s sebou na ty toulky,neštěbetej mi o té dívce,
naše ženy jdou, naříkají si na tebe, na blátivce,
mají v hlavě všedních starostí jako much,
jsou dechem, jejž do sebe přijímá vzduch
a my pavoučka milostných smutků nejsme s to
přenést přes jarní ulici,
nechat duben dubnem, ať si za město
běží s chlapci a tam si do zelených bubnů bije
až do konce lásky,
až do konce poezie!
Až do konce lásky
František Hrubín
COOLna 
Napsat komentář