Indonéský rybář při lovu ryb začátkem března po zatmění slunce nalezl ve vodě plující věc na první pohled podobnou mladé, velmi krásné ženě. Uchvátila ho její bílá pleť i velké oči a usoudil, že se musí jednat o anděla.
Není divu, že tedy mladý rybář pokládal nález nehybné ženy za znamení z nebe. Zatmění slunce je v Indonésii totiž považováno za velmi důležitou duchovní záležitost. Rybář proto vzal svůj nález do vesnice, ve které bydlel. Tam nalezenému objevu vyčlenili zvláštní místo na židli, starali se o něj a každý den ho převlékali do nového oděvu.
„Toto andělské dítě bylo nalezeno obličejem dolů, jak pláče nahé, zakryté jen bílým plátnem,“ psalo se v místních novinách o záhadném objevu s tím, že vesničany uhranula jeho zářící bílá pleť, velké kulaté oči a červené obočí. Kvůli jeho vzezření pak usuzovali, že musela během zatmění slunce spadnout coby anděl přímo z nebe.
Jaké však bylo překvapení vesničanů, když vyšlo najevo, že celou dobu uctívali jako božstvo spadlé z nebe vyhozenou nafukovací pannu, která sloužila původnímu majiteli jako sexuální hračka.
Sféra – září 2016, ročník 16




Napsat komentář