Všude pod opevněním doutnala těla sežehlá Murmandamovým magickým ohněm, ze kterých stoupal dým. Amos obhlížel tu spoušť a přitom poznamenal: „Nepřijímá porážku příliš laskavě, co?“ Arutha pozoroval hradby. „Povraždil své vojáky, ale našim moc neublížil. Co je to za protivníka?“ Amos položil Aruthovi ruku na rameno. „Ta nejhorší sorta. Duševně chorý.“
Galain se jej pokusil uklidnit. „Budu ostražitý.“ Pozoroval Guyovu tvář. „Slyšel jsem o tobě, Guy du Bas-Tyro. Podle posledních zpráv byla tvá osoba zdrojem jisté nedůvěry,“ pravil s elfím podtextem.
Pokynul bradou směrem k Aruthovi. Guy se nevesele usmál. „Dočasně. Osud a okolnosti lidi občas nutí k neočekávanému spojenectví.“ Elf se zašklebil. „To je pravda. Máš na to podobný náhled jako elfové.
Pak se v kraji, odkud pocházel můj otec, objevil jiný obyčejný muž, který však měl schopnost řečnit o magii a protivný zvyk nutit lidi přemýšlet. Kladl otázky, jež mocným naháněly strach, protože i když se choval mírumilovně, shromažďoval kolem sebe následovníky. Někteří z nich byli rázní a nebezpeční. Takže ho vládci falešně obvinili a postavili před uzavřený tribunál, kde nikdo nepozdvihl svůj hlas na jeho obhajobu. Odsoudili jej za zradu, což byla očividně lež, a nařídili popravu.
Ashen-Shugar se otočil a zahřměl: „Ubozí tvorové, nepostřehli jste snad, že vláda a moc nic neznamená? Pusťte se jinou stezkou.“
Předejte všem toto poselství. Od tohoto okamžiku jste volní.“ Elfové se po sobě podívali a jeden z nich se otázal: „Co to znamená?“ „Můžete se zachovat, jak se vám zlíbí. Nikdo se o vás nebude starat ani usměrňovat vaše životy.“ Mluvčí se uklonil a namítl: „Ale, pane, ti nejmoudřejší z nás odešli s vašimi bratry a s nimi zmizely i naše tradice, naše znalosti a moc. Bez eldarů jsme slabí. Jak tedy máme přežít?“ „Je nyní na vás, abyste kráčeli kupředu tak, jak nejlépe umíte. Budete-li slabí, vymřete. Budete-li silní, vytrváte. A čiňte se, neboť do země přibyly neznámé síly. Přišla sem cizí stvoření; s nimi se utkáte nebo uzavřete příměří, protože oni také hledají svůj úděl. Rozhodně však bude nastolen nový řád a v něm si musíte vydobýt své místo. Snad pocítíte potřebu pozvednout se nad ostatní a okusit vládu, snad budete sami zničeni.
Jsi pouhá vzpomínka, řekl ten druhý. Toto je jen sen. „Pak tedy učiním, co je třeba. Přijímám neodvratitelné. Na mé místo nastoupí další.“
Pocit sounáležitosti se vším živým se pojednou vrátil a opět je zaplavilo štěstí a láska, onen divukrásný prožitek prchavé dokonalosti.
COOLna 
Napsat komentář