COOLna

Registr dlužníků, který si pro vzájemnou informovanost zřídili bankovní i nebankovní poskytovatelé úvěrů, registruje v Česku už 4, 7 miliónů lidí, tedy polovinu populace.

Výsledkem nezřídka bývá dlužní past, která zejména pro chudé může znamenat totální zbídačení, v extrémních případech i sebevraždu. Mnoho půjček představuje pouze draze vykoupený odklad – slouží pouze k tomu, aby se z nich zaplatily starší dluhy. I pto ty, kteří jsou schopni úvěry splácet, představuje zadlužení smyčku utaženou kolem krku, která rozhodujícím způsobem omezuje jejich svobodu, tlačí je k disciplíně a zužuje živo na přikázání z písně bratislavské hiphopové skupiny H16: „Zarábaj keš!“

Nicméně se shodneme na tom, že jsou věci, bez kterých se neobejdeme – bydlení, potraviny, oblečení a určitě bychom našli řadu dalších věcí. Vedle našich reálných potřeb však všichni máme potřeby, které Řda autorů označuje jako falešné či uměle vytvořené. Jsou to potřeby, které jsou nám vnucovány marketingem a reklamou, ty si pak zvnitřňujeme a toužíme je uspokojovat.

Když si chcete půjčit, často „stačí“ absolvovat zhruba dvacetiminutový rozhovor o tom, jaké jsou vaše příjmy, co všechno splácíte, a obchodní zástupce vám hned na místě řekne, zda půjčku dostanete, nebo ne. Když dáváme slovo „stačí“ do uvozovek, narážíme tím na poměrně obsáhlou metodiku rozhovoru, kdy z vás obchodní zástupce dostane takové informace, že se později divíte, co jste o sobě všechno prozradili. Navíc dáváte svolení, že si o vás banka může potřebné informace ověřovat, a to i opakovaně: „Klient (…) souhlasí s tím, aby banky, jiné finanční instituce, plátce jeho mzdy či jiné subjekty Cetelemu (formě poskytujícíprodej na splátky) takové informace poskytly, a to i opakovaně.“ Zprávy o registru, v němž je 4, 7 milionů českých dlužníků, svědčí o tom, že banky informace pečlivě zaznamenávají a čile předávají.

Pokud si jdete do banky pro spotřebitelský úvěr, stačí většinou doložit výši vašeho příjmu. Někdy ani to nemusíte – bankovní úředník nebo častěji úřednice se podívá na výpis z vašeho účtu a ví,  zda si můžete úvěr vzít nebo zda vám může poskytnout nějakou super výhodnou kreditní kartu, se kterou si můžete koupit všechno, co „opravdu chcete“.

Jednoduše však nezískáte každý úvěr – pokud si chcete pořídit bydlení, jsou ekonomické poměry a perspektivnost („bonita“) vaší osoby prověřovány opravdu hloubkově. Navíc se získání hypotéky stává v poslední době náročnější. Hodnotí a prověřuje se výše příjmu, typ pracovní smlouvy, ale i váš věk nebo rodinný stav.

Pokud řekneme a) – tedy, že získat spotřebitelské úvěry je poměrně jednoduché, měli bychom dodat i b) – že tyto peníze jsou velmi drahé. Spotřebitelské krátkodobé půjčky jsou zatíženy poměrně vysokými úroky. Dnes se pohybují od 9, 5 – 19 %. Pokud si u banky půjčíte 100 000,- Kč, tak během pěti let můžete vrátit klidně i 160 000,- Kč. Ale nákladnost těchto půjček nezpůsobuje jenom celková výše dluhu. K úvěrům se váže celá řada poplatků, o kterých dlužník často ani neví. Mnohdy platíte za to, že úvěr splatíte dříve, než je uvedeno ve smlouvě. Zaplatíte – li omylem splátku navíc, banka vám vrátí o něco méně (je to přeci složitá operace), bance či úvěrové společnosti platíte za přijetí platby spotřebitelského úvěru, za převody peněžních prostředků a vedení účtu. Poplatky mohou být také v průběhu trvání smlouvy měněny, zpravidla zvyšovány, a to i jednostranně, přičemž není stanoven žádný limit. I když bývají tyto změny ohlašovány písemně, často se tak děje prostřednictvím webových stránek, které nikdo pravidelně nesleduje. A tohle všechno navyšuje konečnou cenu celkového úvěru a komplikuje jeho splácení. Úvěr na bydlení pak může velmi zdražit pojištění možnosti splácet nebo životní pojištění, které požadují některé banky, např. v případě, že nemáte ručitele. Takové částky se mohou vyšplhat až do tisíců měsíčně.

Když půjčku máte, následuje další fáze: její splácení. I když se na začátku může zdát, že splatit 100 000,- Kč za pět let bude hračka a doba to není zas tak dlouhá, opak může být pravdou. Počítat pět let s o 2 000 – 2 500,- korunami měsíčně méně je citelný zásah do peněženky i životních možností. Pět let ale není nic proti těm patnácti až třiceti letům a částkami jdoucím do milionů, pokud si musíte pořídit vlastní bydlení na úvěr či hypotéku.

 Jak už padlo v úvodu, to, že se na tak základní životní potřebu jako bydlení musíte zadlužovat mnohdy až na půlku života, představuje kromě mnohatisícových měsíčních splátek snížení už tak omezených možností volby a životních rozhodnutí. Zadlužovat se, abyste mohli důstojně žít, je jednou z největších absurdit, kterou si lze představit.

Rozhodnutí vzít si hypotéku do vašeho života kromě ekonomické náročnosti přináší více konformity – a to i přesto, že jste před tím konformním životem žili. Poté, co si půjčíte na byt, už jen tak z práce neodejdete, už jen tak neodjedete do ciziny a nezměníte svůj život bez toho, abyste si pořádně spočítali, co vás to bude stát s ohledem na splácení vaší hypotéky. Představa, že přijdete o bydlení, do kterého jste investovali už tolik času, peněz a sebe, je tíživá a nepřijatelná. Abyste byli schopni dostát svým závazkům, disciplinujete se, abyste co nejvíc zapadli a byli úspěšní tak, abyste splatili všechno, co zrovna ten měsíc musíte. A jedinou přijatelnou změnou se stane možnost „jít za lepším“ – a to většinou v těch ekonomických ohledech.

Perspektiva splácení po dobu  20 – 30 let u řady lidí také zvyšuje strach ze všeho, co může způsobit problémy ve splácení: z nemoci, stáří nebo nezaměstnanosti. A vzhledem k tomu, že velkou část hypoték si berou lidé kolem 30 let, tak si buďte jisti, že se téměř vše během splátkové života objeví.

O tom, že jste měli něco zaplatit, se tedy můžete v případě, že jste někam založili například dopis o pokutě, dozvědět až v době, kdy už je pozdě a máte obstavený majetek. Kouzlo dluhu je přitom v rostoucím úroku a poplatcích za nejrůznější vyřizování dluhu, zejména pak za soudní projednání. Jestliže Kristus podle bible dokázal nasytit zástupy několika chleby a rybami, opakuje soudobá finančně – soudně – exekutorská mašinérie tento zázrak tisíckrát denně. Z banálních pokut kvůli jízdě v tramvaji načerno za pár stovek se stávají tisícové platby nebo dokonce desetitisícové černé můry. Z tisícových či desetitisícových dluhů se stávají stotisícové dlužní pasti, které na roky dopředu znemožní svým obětem žít normální život.

Za rok 2007 bylo v Česku soudně nařízeno 427 800 exekucí. To je v průměru jedna exekuce na 24 obyvatel. Jestliže ještě 25. Května uklidňoval viceguvernér ČNB Miroslav Singer ve své prezentaci na konferenci „Život na dluh“, že „v roce 2006 došlo k určité stabilizaci respektive zpomalení prudkého nárůstu exekucí z roku 2005“ (roku 2005 se jednalo o 270 480 exekucí, v roce 2006 jich bylo 309 457), dnes nás jeho slova mohou uklidnit sotva. Vzhledem k dalšímu růstu životních nákladů, k němuž došlo od počátku roku 2008 v souvislosti s vládními reformami a růstem cen potravin a dalšího zboží, lze očekávat, že tento počet bude spíše růst.