Tady ležím s rukama rozepjatýma.
Požehnaný sne mládí,
celá žhnoucí má duše vstříc se ti vyzařuje
jako veliké temné oko oddávající se ženy.
Požehnaný sne mládí!
Jako štíhlá borovice hvozdu
silná a přímá
k tomu slunci tam nahoře…
má duše sní sen slunce.
Jen silní mohou sníti o slunci.
Jako borovice ve tmavém hvozdu
má duše sní sen slunce.
S. K. Neumann
Zpěvy lásky a nenávisti




Napsat komentář