Když vidím, jak zub času ohlodal
nádheru z památníků zašlých věků,
když vidím ruiny tam, kde palác stál,
a věčnost vyvrácenou v okamžiku,
když vidím, jak se mocný oceán
hltavě zakusuje do pobřeží,
získává půdu a pak vyčerpán
ustupuje, však z každé ztráty těží,
když vidím, k jaké proměně a zkáze
čas odsuzuje všechno na zemi,
poučen tím si uvědomím rázem,
že i mou lásku časem vezme mi.
Ta myšlenka mě jak smrt vyděsí,
že ztratím, čeho nejvíc cením si.
Sonety
William Shakespeare
COOLna 
Napsat komentář