COOLna

Žloutenka může být doplněna o některé další infekce, jako je například chřipka (můţe být známkou problému se žlučníkem).

Funkce jater:
1. Metabolismus
-sacharidů – tvorba a rozklad glykogenu, glukoneogeneze (tvorba glukózy z tuků, resp. mastných kyselin, popřípadě aminokyselin),
-lipidů – přeměny karboxylových kyselin (zejména denaturace), syntéza lipo-proteinů a fosfolipidů,
-proteinů – přeměny aminokyselin, proteosyntéza plazmatických proteinů,
-vitaminů a dalších látek – z retinoidů vzniká vitamin A; inaktivace některých hormonů (adrenalin, inzulin, tyroxin, kortizon, pohlavní hormony aj.); syntéza faktorů regulujících srážení krve (fibrinogen, protrombin aj., resp. heparin),
-vzájemná přeměna živin (glukóza, aminokyseliny, mastné kyseliny, glycerol) – závisí na rovnováze inzulinu a hormonů hypofýzy, nadledvin a štítné žlázy.

2. Depotní (zásobovací funkce):
-zásobárna krve a kapalin,
-glykogen (aţ do 20% hmotnosti jater),
-aminokyseliny a proteiny (pool aminokyselin),
-tuky (do 7% hmotnosti jater),
-vitaminy a minerální látky – lipofilní vitamíny, vitaminy skupiny B (hlavně B12), železo (ve formě feritinu), měď.
3. Exkreční funkce – tvorba žluči, některých enzymů a většiny plazmatických proteinů.
4. Účast na regulaci homeostaze – regulace hladiny glukózy, volných aminokyselin, plazmatických proteinů, lipoproteinů, fosfolipidů, minerálních látek, vitaminů; inaktivace polypeptidových hormonů; regulace krevního oběhu – krevní tlak, retence vo-dy; regulace tělesné teploty – exergonické reakce (zejména deaminace).
5. Další funkce:
-krvetvorba – tvorba plazmy, dozrávání erytrocytů (úloha ţeleza, mědi, vita-minu B12 a listové kyseliny), -detoxikační funkce – přeměna vylučování endogenních a exogenních látek, například amoniak → ornitinový cyklus → močovina; toxické látky se v játrech oxidují, redukují, esterifikují, hydrolyzují, stylují, konjugují s kyselinou glukuronovou a sulfáty do nevstřebatelných forem a vylučují do žluče.

Jaterní buňky produkují denně 500 aţ 800 ml žluči. Z jater do žlučníku, který slouží jako pohotová zásobárna žluči, se dostává přes žlučovody. Hlavní žlučovod ústí do dvanáctníku společně s pankreatickým vývodem v oblasti Vaterovy papily, v níţ je svěrač, který toto ústí v klidové fázi uzavírá. Vypuzení žluči ze žlučníku do dvanáctníku umožňují koncentrace žlučníku, řízené zejména hormonem P-Ch (podnětem jsou tuky v dvanáctníku, ale i vaječný žloutek a některé látky označované jako cholagoga, např. síran hořečnatý). Hormon sekretin a soli žlučových kyselin v krvi působí jako tzv. choleretika – podněcují tvorbu žluči v játrech. Žluč je zcela nezbytná pro trávení tuků (emulgace tuků a stabilizace tukových emulzí ve střevě). Částečně se také podílí na neutralizaci žaludeční tráveniny. Současně má exkreční funkci – vylučuje nevyužitelné nebo toxické látky – barviva, cholesterol, toxické látky, léky nebo jejich inaktivní metabolity aj. Vstřebávání tuků umožňují žlučové kyseliny, které jsou součástí tukových micel. Některé látky vylučované žlučí se zpětně vstřebávají sliznicí tenkého střeva (nejčastěji v jeho konečné části – ileu). Tomuto jevu se říká enterohepatální cyklus. Typickým příkladem jsou cholesterol nebo žlučové kyseliny, podobně se mohou zpětně vstřebávat i některá léčiva. Žluč obsahuje vodu, žlučové kyseliny, cholesterol, barviva, soli a mucin. Její pH je 7,8 – 8,5.

Lucie Neoralová
(bakalářská práce)