Když jsem vlezl na Facebook poprvé, chtělo to po mně i datum a místo narození. Ale co je komu do toho, no ne? Takže jsem tam bouchnul březen 1948 a Tápiószentmárton.
Prolezlo to. Přišel březen. Nic. Facebook u nás používalo pár lidí. Další březen. Dva kolegové:
„Hele, ty máš narozky?“ „Heh, nemám. To je taková legrace…“ Trocha trapného ticha, ale dalo se to. Pak se ovšem na FB rozmohlo upozorňování na výročí, takže loni už těch dotazů bylo víc a sešlo i z jedné menší oslavy, chystané jako překvapení. Přes šedesát mi sice hádal málokdo, ale sichr je sichr. Říkal jsem si, jasně, něco s tím udělám, mám na to rok… No. Letos asi
deset gratulací, tři neodmítnutelné dary a hromada dost trapných omluv. Takže jsem se dokopal ty narozeniny na FB najít a schovat. Protože koho by před lety napadlo, že mi bude datum
vymyšlené pro formulář na nějaké sociální síti takhle zasahovat do života? Trochu jsme se na tohle stěhování reality na sociální sítě mrknuli a zjistili neuvěřitelné věci. Ani bych se moc nedivil, kdyby se napřesrok ozvali z Maďarska, že se mi v Tapiószentmártonu na poště hromadí
důchod…
michal.schindler@vodafone.com
COOLna 
Napsat komentář