Víte, co je to za zodpovědnost. Přivést na svět tvorečka a vychovat z něj takzvaného občana? A ani se ho nezeptat, jestli chce. Jestli chce chodit do školy, platit daně, umírat…
„Víte, já s takovými lidmi, jako jste vy, na večeře nechodím.\“ Snažila jsem se nahlas vyslovit rozdíl, který jsem tak palčivě cítila. Rozdíl ve výchově, v chování, v hodnotách… v životě. „Aha, ty jseš spíš na intoše.\“
Ale o co bych se měla snažit? Ptávala jsem se sama sebe. Co ti všichni lidé hledají? Muži posedlí střídáním dívek. Co hledají?
Samozřejmě že chci. Chci tě vidět. Chci se tě dotýkat. Chci zjistit, jestli si tak, jako si rozumíme psychicky, budeme rozumět i fyzicky.
Seděli jsme v kavárně U dvou vdov a škrtli všechny okolo. Nebyla škola, práce, rodina, kamarádi. Byl jen on.
Láska je iluze. Je to jako opilství. Dostanete se do stavu nepříčetnosti a závislosti. Lásku si pochopitelně namlouváme.
Kde je měřítko? Kdo rozhoduje osudy? Jsou to nějaké dopředu vybrané karty?
Barbara Nesvadbová
COOLna 
Napsat komentář