COOLna

….dědictví času a kultury…

Můj strýček Oswald

Vybavuji si otce, jak sedí na zídce, napůl okousaným stehýnkem mává směrem k té krásné podívané a říká: „Synu, sedíš na hranicích nejznámějšího kusu země na světě. Jen se podívej! Čtyři a půl akru červené křemičité půdy! Nic víc to není! Ale z hroznů, které teď vidíš sbírat, se stane víno, které ční vysoko nad všechna ostatní! Téměř není k dostání, protože se ho dělá jen tak málo. Láhev, kterou teď právě pijeme, tu naplnili před jedenácti lety. Jen si přivoň! Nasávej ten buket! Ochutnej ho! Napij se! Ale nikdy se ho nepokoušej popsat! Takovou chuť nelze slovy vyjádřit! Pít Romanée Conti je jako mít současně orgasmus v ústech i v nose.“ Miloval jsem ty chvíle, kdy se otec takhle rozpovídal. Tím, jak jsem ho v mládí nadšeně poslouchal, jsem si začínal uvědomovat, jak je důležité vychutnávat život. Naučil mne, že pokud máte o něco zájem, ať už je to cokoli, je třeba do toho jít naplno. Popadnout to oběma rukama, sevřít, oblíbit si to a především si to vášnivě zamilovat. Ne vlažně. Ani ne vřele. Jedině vášnivě, žhoucí vášní.

A, mimochodem, princip „Se žádnou nikdy více než jednou!“ je pravidlo, kterému jsem se přísně podřizoval celý svůj život a které mohu vřele doporučit všem činorodým mužům, kteří nemají rádi stereotyp.


Paříž byla tehdy výjimečně kosmopolitní město. Byla plná urozených dam snad z každé země na světě a bylo to právě toto období, kdy se mi začala zjevovat pozoruhodná pravda. Všichni víme, že příslušníci různých národů mají různé národnostní rysy a rozličný temperament Co ale již není tak známo, je skutečnost, že tyto národnostní rysy se mnohem lépe projevují při pohlavním než při společenském styku. Stal jsem se odborníkem na národnostní sexuální rysy.

Nic úplně neskončilo. Ona to nedovolila. Dostala vás až těsně na kraj. Dvěstěkrát jsem byl na samém pokraji onoho zlatého prahu a po tři a půl hodiny – tak dlouho mé utrpení trvalo – jsem měl pocit, jakoby z mého hořícího těla byl pomalu vytahován dlouhý, živý nerv. Visel jsem za konečky prstů na okraji útesu, řval jsem o pomoc či vysvobození, ale ta blažená muka bez přestání pokračovala. Byla to uchvacující přehlídka umu a já na ni do smrti nezapomenu.

„Jak podělil?“ „Způsobem, který nazývám hypodermická inseminace. Vstříknu semeno do krávy pomocí injekce.“ „Doufám, že to tak jde.“ „Samozřejmě, že to tak jde,“ řekl. „Koneckonců sám mužský pohlavní úd je v podstatě jen injekce na vstřikování semene.“

„Vy nejste býk, Cornelie, i když jste mnohdy přesvědčen o opaku.“

Člověka život víc baví, když si ho zaplní různými hrami.

Šla pomalu, loudala se zasněně po chodníku a jak přišla blíž, první, čeho jsem si všimnul, byl ten starý známý extatický jas v očích a červené tváře. Vypadala jako nádherná ochočená tygřice, která právě slupnula indického mahárádžu a chutnalo jí.

Teď seděla naproti mně u stolu u Maxima v nádherných šatech od Fortuny a všem se musela zdát přinejmenším jako egyptská královna Semiramis, ale mluvila vulgárně. „Mluvíš vulgárně,“ upozornil jsem ji. „Já jsem vulgární,“ ušklíbla se.

Nejsem voyeur. Skotačení A. R. Woresleyho a Yasmin jsem sledoval z čistě profesionálních důvodů, ale neměl jsem žádný zájem na tom, abych oknem šmíroval Yasmin a Pucciniho. Soulož je jako šťourání v nose. Je to skvělé, pokud to sami děláte, ale pro přihlížejícího je to neobyčejně málo přitažlivá podívaná. Šel jsem pryč.

Po téměř pět minut jeho myšlenkový proces úplně zablokoval jeho smyslné tužby, nebo jak tomu chceš říkat. Zdálo se mi, že snad slyším, jak ten jeho mozek běží na plné obrátky, jen aby tu hádanku vyřešil.

‚To pochybuji,‘ řekl. ‚Ženy nikdy nenavštěvují muže, pokud jim z toho neplyne nějaká výhoda. To jsem ostatně již mnohokrát ve svých knihách zdůraznil. Ženy, milá slečno, jsou dravé šelmy. Jsou zhoubou mužů.‘

‚A říkáte spoustu nesmyslů o ženách,‘ dodala jsem. ‚Neřekla bych, že o nich vůbec něco víte. Byl jste někdy vášnivě zamilován?‘ ‚Typicky ženská otázka.‘ řekl. ‚Pro mě existuje pouze jediný druh vášně. Inteligence je vášeň. Činnost intelektu je tou nejzanícenější vášní, jakou si vůbec dokážu představit.‘

,…tělo vždy nakonec začne nudit. Jediná myšlenka zůstává krásná a zajímavá, protože myšlenka je život…‘

„Takže byl panic?“ „Určitě, ale zaučil se pořádně rychle. Nikdy jsem se nesetkala a třiašedesátníkem, který by měl takovou energii.“ „To dělá ta vegetariánská dieta.“ „To je možné,“ řekla Yasmin, napíchla kousek ledvinky na vidličku a strčila si ho do úst. „Ale nezapomínej taky, že měl funglnový motor.“ „Co že měl?“ „Nový motor. Většina mužů v jeho věku je už více či méně ojetá. Myslím to jejich zařízení. Urazili už tolik mil, že už se jim všechno klepe…“ „Takže myslíš, že tím, že byl panic…“ „Přesně tak, Oswalde. Motor byl úplně nový, dosud nepoužívaný. Žádné opotřebeni či poškození.“

Yasmin byla v mžiku na sedadle vedle mě a ječela: „Jeď rychle! Šlápni na to!“ Ale než jsem stačil zařadit rychlost, uslyšel jsem ze zahrady řev a v pološeru jsem spatřil vysokou postavu s bílým vousem, připomínalo to spíš nějaké strašidlo, které se k nám blížilo úplně nahé a křičelo: „Vrať se, ty couro! Ještě jsem s tebou neskončil!“ „Jeď!“ řvala Yasmin. Zařadil jsem, přidal jsem plyn a vyrazili jsme.


Roald Dahl
avatar happypecka

Posted by:

happypecka

Napsat komentář

a svět se točí… bezpečnost big data bydlení básně coronavirus diktáty děti edukace ekologie energie historie internet jídlo klima knihy komunikace konzum koronavirus kultura lifehack lifestyle marketing média pandemie partnerství peníze politika pozitivní práce právo psychologie psyché recepty Rusko sociální sítě sociální síť společnost vzdělání válečný konflikt Ruska na Ukrajině vědění zajímavosti zdraví Česko ženy

krematorium