COOLna

\“Čím jsme starší, tím více se okysličujeme,\“ říká doktor Helmut Sies, vedoucí katedry fyziologické chemie na Lékařské fakultě Düsseldirfské univerzity v Německu a přední odborník na tuto otázku. Řečeno méně uhlazeně, všichni jsme jako kus masa, který se někde příliš dlouho povaloval. Rozkládáme se, někteří z nás rychleji než jiní.

V našem těle spolu bojují dvě významné síly: odpadní kyslíkové molekuly, kterým se říká oxidanty, a policejní složky našeho těla, známé jako antioxidanty.

Volné kyslíkové radikály mohou zaútočit na DNA, základní genetický materiál buněk, a donutit ji k mutacím, což je první krok na cestě k rakovině. Snad ještě děsivější je další věc – volné radikály útočí na tukové části buněčných membrán. Jsou – li tyto molekuly tuku ponechány bez ochrany a dostatečného množství antioxidantů, peroxidují se, nebo jinými slovy žluknou. Tato činnost může zcela poničit strukturu buněčné membrány, ba co hůř, každá peroxidovaná molekula tuku je nyní jako pochodeň, schopná peroxidovat jakokouliv novou molekulu tuku, se kterou se setká, a tak podněcovat řetězovou reakci. Ta pak může pokračovat, dokud se nepřeruší nebo nevyčerpá, a končí zničením dalších miliónů molekul tuku.

Ale mnoho oxidantů pochází z okolního prosředí a má ničivé účinky. Mezi tyto činitele patří ionizující záření, látky znečisťující ovzduší, toxické průmyslové chemikálie, pesticidy, cigaretový kouř a drogy. Svůj osud samozřejmě můžete značně ovlivnit tím, že se takových nebezpečných věcí, jako je kouření nebo pobyt v místech, kde se vyskytují nebezpečné chemikálie, vystříháte. Můžete se také pokusit na oxidanty vyzrát tak, že si proti jejich výpadům vybudujete lepší antioxidační ochranu.

První objev bylo zjištění, že četné tělesné procesy, jako je srážení krve a vznik zánětů, jsou ovládány velmi účinnými látkami s podobnou strukturou jako mají hormony. Jsou to prostaglandiny, thromboxany a leukotrieny a společně se tyto sloučeniny nazývají eikosanoidy. K dalšímu ještě závažnějšímu, objevu došlo, když badatelé zjistili, že jako surovina pro tyto mocné eikosanoidové posly slouží tuk z potravy. Jinými slovy, surovinu – mastné kyseliny – buněčným továrnám, které tyto nanejvýš důležité eikosanoidy produkují, dodává strava. Není tedy žádným překvapením, že druh a množství určitých vstřebaných mastných kyselin rozhodují o druhu a množství vyprodukovaných eikosanoidů. Ty se po biologické stránce mohou chovat přátelsky nebo nebezpečně. Každopádně nejdůležitější informací je to, že druhem tuku v potravě můžete úroveň a biologickou činnost eikosanoidů ve svém těle ovlivňovat.

Ačkoliv mastné kyseliny se vyskytují v mnoha mírně odlišných molekulárních strukturách, při tvorbě eikosanoidů jsou nejdůležitější dvě hlavní kategorie: mastné kyseliny typu omega-3, které se nacházejí v mořských produktech a několika suchozemských rostlinách, a mastné kyseliny typu omega-6, které jsou obsaženy v rostlinných olejích, jako je například kukuřičný, saflorový a slunečnicový olej, a v živočišných tucích ze zvířat krmených suchozemskou stravou.

Při klasickém případu potravinové alergie imunitní systém přehnaně reaguje a chybně zamění nevinné sloučeniny, třeba v kravském mléce nebo ořeších, za nepřátele, jako jsou bakterie a viry. Tato chyba v imunitním systému vyvolá poplašnou řetězovou reakci. Ta vytváří protilátky zvané imunoglobulin E nebo IgE, které na falešnou hrozbu (antigeny) útočí, přičemž se uvolňují histaminy a jiné chemikálie, a ty pak vyvolají příznaky alergií. Za pravé alergie se tradičně považují jen reakce za účasti IgE.


Potraviny – zázračné léky
Jean Carperová